Zpráva pro příslušnou odbornou komisi OSN o situaci duševně postižených osob v České republice kritizuje zákony i kvalitu péče. Také pokazuje na možné bezpráví činěné lékaři a ošetřovateli vůči duševně nemocným osobám v Česku. Úroveň lidských práv osob s duševním handicapem v těchto dnech posuzuje příslušná mezinárodní skupina odborníků.

      Česká republika má velké rezervy v péči o duševně nemocné osoby. Říká to zpráva, kterou vypracovalo pražské Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví pro Komisi OSN pro ekonomická, sociální a kulturní práva. Odborníci z této nestátní a neziskové organizace, jež sleduje úroveň české psychiatrie, poukazují především na děravé zákony, na slabou ochranu lidských práv duševně postižených osob a na špatnou úroveň poskytované péče v řadě ústavů. O postavení duševně nemocných lidí v zemi se v těchto dnech zajímá i komise složená z členů mezinárodní organizace Mental Disability Advocacy Center (MDAC) a Evropské komise pro prevenci týrání. Obě instituce dohlížejí na úroveň ochrany duševně nemocných v zemích bývalého socialistického bloku a u kandidátů pro vstup do Evropské unie.
      Podmínky v léčebnách jsou prozatím zcela nevyhovující, neodpovídají hygienickým ani etickým normám běžným v západní Evropě. Zpráva pražského centra tvrdí, že současná česká legislativa práva duševně nemocných osob v praxi příliš nechrání. Poukazuje na fakt, že v péči o tyto osoby stále výrazně převažuje socialistický ústavní systém nad alternativním, například ambulantními či komunitními službami.
      Autoři upozorňují na formální postup soudů při schvalování nedobrovolné hospitalizace občanů i na způsob, jakým může být člověk zbaven způsobilosti k právním úkonům. Pacienti nebývají o léčbě informováni, probíhá bez jejich souhlasu nebo bez souhlasu právních zástupců."Lékaři jsou mnohde zvyklí mít při jednání s těmito pacienty hlavní slovo. Neuvědomují si, že i duševně nemocní lidé mají svou důstojnost a svá práva. Chtějí rozhodovat o všem, co dotyčný může či nemůže", tvrdí Marie Suková z Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví. Dále tato paní upozorňuje na četné případy, kdy soud rozhodne o ztrátě způsobilosti k právním úkonům, aniž by se dotyčný vůbec dozvěděl, že takové řízení probíhá. "Také paragrafy o nedobrovolné hospitalizaci jsou často zneužívány. Například, když se takový člověk stane rodině na obtíž, aniž by byl nebezpečný, jak zákon požaduje." Ředitel největší české léčebny pro duševně nemocné v Praze - Bohnicích Zdeněk Bašný se domnívá, že problém není v nedokonalé legislativě. ta je podle něj až na pár věcí, jež je nutno dopracovat, kompatibilní s obdobnými evropskými zákony. "Za daleko horší diskriminaci považuji prostředí, v němž se tito pacienti pohybují", tvrdí Bašný."Budovy jsou často i sto let staré a personální podmínky neodpovídají jedenadvacátému století," poukazuje. Palčivým problémem je i nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců v tomto oboru. Navíc jsou velmi špatně placeni. Ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí, pod která starost o duševně nemocné spadá, už několik let slibují vypracování standardů kvality péče a pravidel pro akreditace pracovišť. Právě toto dvojvládí, kdy se vedení rezortů nedokáží shodnout na kompetencích, je podle odborníků jednou z příčin neutěšeného stavu.