Jmenuji se Zdeněk Košek a narodil jsem se 22. 11. 1949 v Duchcově u Teplic v Čechách, snad 25 km západně od Ústí nad Labem. Bytostně jsem od dětství kreslíř a malíř - i meteorolog. Stupnice vzdělání u mne začala jeslemi a končila výučním listem typografa (bývalý podnik Severografia Ústí nad Labem). A protože je život o práci, přiznávám se, že než jsem dostal v roce 1989 invalidní důchod, odpracoval jsem jako sazeč ruční i strojní 15 let ve fabrice. Dokonce jsem rok zkoušel dělat u perforátoru a u počítače na digisetu. Téměř čtyři roky jsem "hákoval" jako vedoucí propagace a výtvarník v ústeckém domě kultury, pak mne vyhodili pro neschopnost pracovat a být zdravý. V roce 1992 vzniklo občanské sdružení Fokus Ústí nad Labem a od té doby ho navštěvuji. Nyní jsem i členem občanského sdružení Self Help Ústí nad Labem, sdružení pro péči o duševně nemocné. Celý život něco kreslím nebo maluji. Statistika: přes 300 zveřejněných vtipů v tisku, kolem 30 zveřejněných ilustrací v novinách a časopisech, snad 3000 kreseb různou technikou, tuším, že 3000 meteorologických obrazců, zhruba 400 olejomaleb, temper, akvarelů a podobně. Zúčastnil jsem se asi 50 samostatných i kolektivních výstav obrazů, kreseb a tak dále. Za nynější metu považuji dvakrát účast na výstavě v Paříži ve Francii, potom účast na výstavě Devadesátka pokračuje, které se zúčastnilo kolem 26 nejvýznamějších výtvarníků Ústecka. Nesmím pominout, že můj obraz respektive jeho reprodukce se dostal na obal knihy profesora Brožka "Výtvarné Ústí". Trochu negativa na závěr: mrzí mne, že novináři často články v médiích vedou po linii mé duševní nemoci a pomíjejí tak výtvarnou úroveň mých dílek a děl. Desetkrát jsem se léčil na psychiatrii, avšak velice se snažím žít plnohodnotný život, což se mi daří se střídavými úspěchy. V lednu roku 2002 Fokus Liberec a pan Jaromír F. Typlt vydali knížku "Jak se dělá počasí" o mém životě. Byl to výrazný počin, který nejenže měl blahodárný vliv na moji psychiku, ale další návaznost úspěchu mi pomáhá držet se nad vodou... Mé výplody - originály i reprodukce se rozlétly po celém světě a mají své životy. Asi nejcenější pro mne je, že mám obrazy a kresby ve sbírce pana Bruno Decharma v Paříži a nyní snad i v muzeu Lozan (Lausanne) ve Švýcarsku. Moc lidí kolem mne hodně udělalo - žen i mužů. Slečna Terezie Zemánková, to je žena, která odhadla mou duši a podle toho také jedná a koná - hodně mi to pomáhá.
Během posledních let právě zásluhou Terezie a Bruna pod hlavičkou ART BRUT (Syrové umění) mé kresby a obrazy visely na výstavách v Paříži a Angers (Francie), v Bruselu (Belgie), v Kansantantemkeskus (Finsko), v Tallinu (Estonsko), v Athénách (Řecko), v Kolíně nad Rýnem (Německo), v galerii Cavin Moris v New Yorku (USA), v Tokiu (Japonsko) a loni (rok 2006) v Praze v galerii U kamenného zvonu a ve Francouzském institutu ve Štěpánské ulici. Taktéž v tomto roce (2006) proběhla výstava mých obrazů v Brně na fakultě výtvarného umění. V posledních dvou letech (2005 a 2006) většinou odpočívám a užívám si úspěchů.