Člen Vladimír

Jmenuji se Vladimír Smetana a narodil jsem se 10. 6. 1947 v Teplicích. Vystudoval jsem střední průmyslovou a vysokou školu a v roce 1971 jsem nastoupil do praxe u tehdy Československých drah. Zvládal jsem různé funkce v průběhu 26 let pořád u dráhy, ale v roce 1992 jsem poprvé psychicky onemocněl. Ještě pět let jsem pracoval a přitom jsem měl různé stresy. Zlomovým rokem se pak stal rok 1997, kdy jsem měl 50 let věku a kdy jsem po vícenásobné atace a pobytu v ústecké Masarykově nemocnici na psychiatrii odešel do plného invalidního důchodu. Po uplynutí jednoho roku invalidity jsem nastoupil do občanského sdružení Fokus a stal jsem se jeho členem. Zde trvale pracuji a pobírám rehabilitační odměnu za práci ve svépomocné skupině, která se v roce 1998 stala občanským sdružením. Mojí hlavní parketou je zde tvorba našeho časopisu Zrcadlo a také řízení a sledování ekonomiky Self Helpu. K tomu plně využívám našeho počítačového vybavení, přičemž nyní se zabývám i tvorbou našich internetovských webových stránek. Práce na počítači je mi současně koníčkem a proto programuji i doma na vlastním počítači v programovacím jazyku C a nyní i v programovacím jazyku JavaScript a HTML právě v souvislosti s tvorbou webových stránek. Druhým mým hobby bylo fotografování, které jsem dělal hlavně v manželství celých 20 let. Poté co jsem se rozvedl zatím nefotím, ale dnes uvažuji znovu se k tomu vrátit, a to koupí digitálního elektronického fotoaparátu s tím, že své fotografie budu zpracovávat přímo na počítači a ukládat na vlastní CD. Třetím mým zájmem je hudba, přičemž se nevyhýbám poslechu vážné nebo popové muziky, ale hlavní je pro mne jazzrock a šansony. Mám bohatou diskotéku jak zahraničních LP desek, tak nyní zahraničních i domácích CD. Musím nakonec podotknout, že jsem nekuřák oproti většině lidí ve Fokusu Ústí nad Labem a tím spořené peníze vydávám právě na nákup věcí v souvislosti s výpočetní technikou. CD s muzikou moc nekupuji, naopak je dostávám od svých tří dětí Vladana, Denisy a Jakuba jako dárek k mým narozeninám a k Vánocům.

Léta 2003 až 2005
Léta 2006 a 2007
Léta 2008 a 2009
Léta 2010 až 2012
Léta 2013 až 2015

Léta 2003 až 2005

V polovině roku 2003 jsem si konečně koupil digitální elektronický fotoaparát a využívám ho také k focení akcí na nichž se zúčastňují členové Self Helpu nebo Fokusu Ústí nad Labem. Mojí čtvrtou, ale zato velikou zálibou je slaboproudá elektronika, čehož dokladem jsou i dva patenty (vynálezy) z roku 2000 a 2003, které mi byly uděleny. Jedná se o elektrická zapojení jednak bezpečného elektronického stejnosměrného relé, jednak bezpečného elektronického střídavého relé, kdy případný elektrický průraz rozhodujících spínacích polovodičových prvků se projeví bezpečným směrem.
Jinak mám nové hobby, a tím je občasné sledování jednak filmů a jednak muzikantských vystoupení zaznamenaných na DVD, což mi plně nahrazuje případné pasivní koukání na televizní přijímač; kdybych ho ale vlastnil. Já ho však nemám z objektivních důvodů a plně mi ho zastupuje jak ne soustavný poslech radiopřijímače na FM rozsazích, tak hlavně hudební poslech mých CD. No a dnes i dívání se na DVD s českými nebo zahraničními muzikály respektive koncerty zpěváků a skupin, kdy video záznamy v cizí řeči mám trvale podloženy filmovými titulky buďto v angličtině nebo převážně ve francoužštině a tak využívám a zároveň si obnovuji své již chabé znalosti těchto dvou jazyků, které mne vedle mateřské češtiny respektive skoro mateřské slovenštiny a dříve i povinné ruštiny doprovázejí životem, a to právě u těchto dvou cizích jazyků od mých studentských let. Do ciziny se již sice nepodívám, ale ne pravidelné studium odborné angličtiny i francouzštiny ve vztahu k mým koníčkům a v návaznosti na internetové informace je dnes reálnou nutností, bez které ani v důchodu se neobejdu, navíc i z rodinných důvodů, kdy moji dva synové bydlí v zahraničí a jejich případné děti, má budoucí vnoučata, budou mít jiný mateřský jazyk než je moje čeština. Taková je současná realita, se kterou mi nezbývá než se vyrovnat aktivním přístupem k životu právě doplněném i o občasné studium cizích jazyků. Snad do budoucna se vrátím i na jazykovou školu v našem městě, kde jsem v mládí již jednou studoval právě angličtinu a francouzštinu. No uvidíme...
Co se týče mého osobního života, tak v průběhu roku 2003 mi skončil šestiletý partnerský vztah s Evou Strolenou, se kterou jsem se poznal v říjnu roku 1996 na psychiatrii v Masarykově nemocnici a se kterou jsem skutečně začal partnersky žít v průběhu následujícího roku, kdy mě bylo kulatých padesát let a jí kulatých třicet let a kdy jsme oba dva přešli do plného invalidního důchodu. Staral a pečoval jsem s ní o její dvě ještě malé děti, a to o Evičku a Vašíka, přičemž nám vydatně s péčí o tyto dvě děti pomáhal její tatínek pan František Novák. Ten však v roce 2001 po delší nemoci zemřel a Eva se s tím dlouho nemohla vyrovnat, takže hlavně psychicky na tom nebyla dobře a často byla hospitalizována. Já sám jsem neměl sílu starat se v době její vícenásobné dlouhodobé nemoci o Evičku a Vašíka, takže těm byla nařízena soudní cestou ústavní péče, a to naštěstí v dětském domově na Severní terase v Ústí nad Labem. Na víkendy, na svátky a o prázdninách jsme si je občas brali domů, a to do Evina nového a zároveň menšího bytu na Doběticích. Jak později řekla moje maminka, tento partnerský vztah mi přinesl určité uklidnění přes jeho postupné ukončení ze strany mé o dvacet let mladší partnerky Evy. Ani jsem se proto na ní moc nezlobil, protože jsem to vzhledem k našemu podstatnému věkovému rozdílu trvale očekával. Jsme i nadále velice dobrými kamarády, a to i s jejím novým a hlavně mladším partnerem Radkem Prouzou, se kterým spolupracuji i profesionálně při péči o naše občanské sdružení Self Help. Máme s ním dost podobné názory na život, což asi i vyplývá jednak z podobného druhu naší trvalé psychické nemoci a jednak z našeho vysokoškolského vzdělání elektrotechnického směru, i když on sám se postupně zaměřil na ekonomii a politiku zatímco já zůstávám nadále technikem-elektronikem, přičemž základy ekonomie studuji pouze pro mé profesionální potřeby spojené s dočasnou funkcí ekonomického manažera Self Helpu, která se honosně nazývá v jeho Stanovách ředitelskou funkcí. No prostě jsem zase "velké malé zvíře", ale s papíry na hlavu...

Návrat na úvodní stať

Léta 2006 a 2007

Začátkem roku 2006 jsem přestal s řízením a sledováním ekonomiky Self Helpu. O tom se zmiňuji i ve svém článku "Novoroční předsevzetí" zveřejněném ve čtyřicátém čísle našeho časopisu Zrcadlo. Takto získaný volný čas věnuji jednak své rodině a přátelům, jednak svým domácím koníčkům. Připravuji se tak zároveň na aktivní přechod do starobního důchodu v roce 2009, který je pro mne zatím velkou neznámou, a kdy chci i nadále především studovat a učit se programování jak v jazycích C/C++ pod operačním systémem Windows firmy Microsoft, tak v jazyku assembler pro mikropočítače respektive mikrokontroléry od firmy Microchip. Trvale mne totiž zajímají vyspělé elektronické prvky respektive nízkoúrovňové programovací jazyky používané ve slaboproudé elektrotechnické oblasti pro real-time aplikace a návazná spolupráce respektive komunikace s nimi prostřednictvím počítačů řady PC. Přitom si však i nadále musím ohlídat své proti zdravým lidem podstatně pomalejší pracovní tempo, neboť vzhledem ke zkušenosti se svou psychickou nemocí vím, že bych se snadno mohl dostat z její dosavad u mne bohudík trvající remise do případné ataky a tak si znovu opakovaně prožívat velice nepříjemné psychické stresové stavy z minulých období této bohužel u mne již doživotně trvající nemoci. Taková je totiž nejen moje osobní zkušenost, ale i praktická zkušenost mých osobních přátel z okruhu lidiček našeho občanského sdružení Self Help, což je také jedno z podstatných hledisek majících vliv i na jeho stávající činnost a případně i na jeho další rozvoj. Co platí pro celý kolektiv tohoto našeho občanského sdružení, to platí i pro mne jako pro jednotlivce a proto se také snažím neuzavírat se do sebe, ale naopak více se rozevírat vůči rodině a blízkým přátelům, jakož i zároveň hledat kolem sebe nové tváře, se kterými bych si mohl aktivně vyměňovat nabyté teoretické i praktické zkušenosti jak z dosavadního průběhu mého života, tak i dáli Bůh v budoucnu z oblastí mých hobby. Život se v mé jubilejní šedesátce sice nezlomil, jen jsem vděčný za každé nové ráno, které je opět opravdu hodně včasné a umožňuje mi tak nejen se takzvaně rozhýbat, ale i poté si zapřemýšlet a meditovat o různých věcech ve ztichlém prostředí našeho ústeckého sídliště v právě ubíhajících ještě pozdních nocích. Zejména však v předvánočním zimním období mi takový skoro absolutní klid opakovaně oživuje vzpomínky na ticha kostelů mnou v daleké i nedaleké minulosti navštívených, a to jednak u nás a jednak v evropské cizině, což je zároveň také balzám na moji zjizvenou duši. Ten mi umožňuje každodenně se postupně, sice již pomaleji, nabít novou energií i chutí do života a takto nabytý optimismus pak případně předávám dál, ale hlavně se věnuji svým zájmům a své rodině. Přitom musím podotknout, že nemalou roli v tom všem hrála a hraje moje paní psychiatrička, doktorka Pořízová, i její zdravotní sestřička, které mi pravidelně vedle při rozhovorech navozené duševní pohody dají i léčivou masáž již skoro jeden rok ve formě nových injekcí Risperdalu Consta a tak přispívají nezanedbatelnou měrou k mému aktivnímu životnímu postoji. Současně mi velmi prospívá vědomí, že dvojnásobným jsem dědečkem, a to jeden a půlleté vnučky Natalie Sarah od mé jediné a zároveň pohledné dcery Denisy žijící v našem městě respektive dvouletého vnuka Willema od mého nejstaršího syna Vladana žijícího v současnosti v Kanadě a čekajícího se svou příjemnou ženou Blankou další mužský přírůstek do rodiny. Nejmladší syn Jakub se mi ozve převážně jednou ročně z Irska, a to s blahopřáním k mým narozeninám, případně k narozeninám mé maminky, jeho babičky, ale víc podrobností o jeho životě v zelené zemi nevím. Snad se podaří úmysl mé exmanželky Natálie jet ho tam příští rok v létě kontaktovat a přimět ho tak k častější komunikaci s námi doma. Zda vydrží můj životní optimismus i nadále je tedy nejen pouze otázkou čím dál tím rychleji ubíhajícího času, ale především mého ostatního zdravíčka a zároveň zdraví členů mé rozšiřující se rodiny. No prostě za rok, to jest již ne v roce životního jubilea, vám dám snad zase vědět!

Návrat na úvodní stať

Léta 2008 a 2009

Léta končící právě osmičkou respektive devítkou měla a snad mají i dnes pro mne neobyčejný význam, a to samozřejmě vedle mých klasických výročních let končících na sedmičku.
Tato, opakuji pro mne, více než symbolická léta mne svým naznačeným průběhem jednak utvrzují v mém osobním a celoživotním proevropském levicovém postoji a jednak postupně se mi prolínají se z počátku mého mládí podvědomými a dnes již zřetelnými sympatiemi k ekologii a tedy k zelenému hnutí. Samozřejmě i vzhledem k mému nastávajícímu seniorskému věku však obzvláště tato dvě léta již ve mě vyvolávají a budou vybuzovat zatím jen útržkovité vzpomínky na má študácká léta před právě čtyřiceti roky, která jsem tehdy dlouhodobě trávil na Slovensku převážně v Žilině a krátkodobě po dvakráte vždy několik měsíců jednak ve Francii v Paříži a na jihozápadě u Bordeaux, jakož jednak v západním Německu ve Frankfurtu nad Mohanem respektive u Karlsruhe. Vše co se tenkrát dělo kolem mne bez mého, ale i s mým přispěním, se plně odrazilo v mých dalších osobních postojích, to jest i v návazném rodinném a pracovním žití. Hlavně jsem však již tehdy z toho pochopil mimo jiné to, že za žádnou cenu nesmím ztratit kontakt s VTR-kou a tedy že se musím neustále technicky sebevzdělávat se zaměřením na elektroniku, počítače a programování. Přitom po své kratší epizodě s HiFi a s návazným odběrem časopisu "Hudba a zvuk" jsem se prakticky trvale zaměřil na měřící techniku a s ní související časopisy "Sdělovací technika", "Amatérské rádio" a "Slaboproudý obzor". Dodnes z těchto tří časopisů odebírám "Sdělovací techniku", přičemž hlavní odborné informace již léta čerpám z příslušných webových stránek a z tam doporučených a poté i mnou zakoupených odborných knih. A jak jsem na tom dnes?
Hned v prvním kvartálu (roku 2008) jsem s vydatnou a ničím jiným nenahraditelnou pomocí svého nejstaršího syna Vladana postupně naprogramoval "kostru" těchto inovovaných webových stránek našeho občanského sdružení, o nichž se více dozvíte v článku "Doporučení k WWW Self Help Ústí nad Labem" z jedenapadesátého čísla časopisu Zrcadlo. K tomu poznamenávám, že tato hodnota padesát jedna je pro mne jako trvalého příznivce matematických a fyzikálních věd více než symbolická, protože když mi bylo právě tolik let (51), tak jsem začínal svoji další pouť životem na doporučení ústeckých lékařů, hlavně psychiatrů, v místním Fokusu a byl jsem tak přítomen právě se rodivšímu Self Helpu! Bylo to v, opakuji pro mne významném, roce 1998 a co jsme si tehdy o tom všem mysleli, jakož co jsme mohli za těch neskutečně rychle uplynuvších deset let udělat, to je kardinální otázka pro mnohé z nás i dnes ... Alespoň mě však osobně to přineslo podstatně hlubší se seznámení a pochopení oblasti spojené s duševní nemocí a z toho i opět postupně krystalizujícího mého "pozitivního pohledu na věci kolem sebe", což se dnes projevuje snad i v mém vztahu k rodině, osobním přátelům a kolegům v Self Helpu. Ale to už musí hlavně posoudit oni sami.?!
Tak jako asi většina človíčků v naší vlasti oslavím soukromně dvacet let od sametové revoluce s tím, že pro mne osobně to byla podstatná úleva od přechozího žití v nejistotě v okruhu železničářských lidiček. Byl jsem sice členem tamních ZO KSČ, ale s dvojnásobným "škraloupem" neboli podmínečně před vyloučením z této strany (dvě důtky za prosazování "japonského" stylu řízení respektive dále za přijetí do práce "osmašedesátníka") a navíc s vícenásobnou "klikou" při mém vědomém vyhýbání se možné spolupráci s tehdejší bezpečností. Těchto signálů bylo více než dost a tak pro mne symbolický rok přeratu s devítkou na konci dostal radostnou příchuť i tím, že jsem byl přijatý na ČVUT Praha do postgraduálního dvouletého studia "Měření a jakost" s tehdy možným výhledem jeho uplatnění na připravovaných a později budovaných automatizovaných spádovištích v železničních stanicích Ústí nad Labem západ respektive Děčín hlavní nádraží. Avšak již po roce "rozpustilého žití" jsem se postupně, i když pomalu, vydal na cestu do bláznoství, neboť jak později jsem si krátkodobě ověřil na novém mimodrážním pracovišti, život mimo okruh většiny tehdy mi známých železničářů by byl jedině tím správným rozhodnutím!?.

Návrat na úvodní stať

Léta 2010 až 2012

Tak jsem ve starobním důchodu, ale práce mám, jak se říká, až nad hlavu. Učím se vyšší programovací jazyk C# včetně Windows.Forms a dalších komponent NET.Framework, a to proto, abych mohl realizovat TISIES (Tester Izolačních Stavů Izolované Elektrické Soustavy), na který mi v závěru minulého roku byl udělen patent. Věřím, že tento TISIES dopadne lépe než předchozí dva patenty z let 2000 respektive 2003, které již předem při rozborech jejich bezpečnosti teoreticky "vyhořely" na možnost jejich nebezpečného stavu po úderu blesku do jimi spínaných stejnosměrných respektive střídavých elektrických zátěží. Ještě se vrátím k tomu programovacímu jazyku C#, a to proto, abych vám k němu doporučil odborné knihy amerického programátora Charlese Petzolda, protože mám s některými z nich výborné zkušenosti.
Pro další rok 2011 mám pro sebe následující studentský výhled, a to naučit se programovat v návrhovém systému pro plošné spoje "Eagle", což je vlastně CAD projektování. Mám totiž ten můj TISIES postaven na univerzálních plošných spojích a tak jsou jeho jednotlivé jednotky podstatně větších rozměrů než budou po dokončení aplikace TISIESu v testovací verzi oproti jeho dnešní laboratorní verzi. Chci použít SMD montáž vybraných elektronických integrovaných obvodů a pasivních součástek, jakož vícevrstvé plošné spoje, takže v kombinaci těchto záměrů bych měl dosáhnout optimálních rozměrů jednotek TISIESu ve vztahu k současným technickým možnostem. Samozřejmě jak se za uplynulé desetiletí zmenšovaly například mobily, tak se do budoucna budou zmenšovat některé z jednotek TISIESu a některé zůstanou nezmenšené z důvodu zachování izolačních mezer v těch plošných spojích, kde se vyskytuje vyšší provozní elektrické napětí a proud respektive kde se mohou vyskytnout ještě vyšší hodnoty těchto elektrických veličin z důvodu například indukce od vysokého rázového elektrického napětí blesku a tak podobně. No uvidíme ...
Tak jsem začal navrhovat normální vícevrstvé plošné spoje testovací verze TISIESu a přitom jsem zjistil, že oproti univerzálním plošným spojům jeho laboratorní verze ke zmenšení rozměrů nedojde, protože počet propojovacích drátků na univerzálních plošných spojích je velmi vysoký a tedy i je nahrazující propojovací vodiče na normálních vícevrstvých plošných spojích jsou v takovém množství, že přes použití jednak integrovaných obvodů ve verzi SMD a jednak čtyřvrstvých desek plošných spojů nestačí na mnou předpokládané zmenšení rozměrů těchto desek plošných spojů!?. Proto po mé delší úvaze a následném prodiskutování tohoto problému s mým "elektronickým guru", který má podstatně bohatší teoretické a praktické zkušenosti s navrhováním, zkoušením a uváděním do provozu nových principů v elektronice ve vztahu k zabezpečovací technice jsem se rozhodnul během následujícího cirka roku a půl postupně teoreticky a poté i prakticky nastudovat integrované obvody typu FPGA z kategorie VHSIC americké firmy Xilinx, konkrétně s 90nm strukturou a s nevolatilní pamětí. Přitom samozřejmě se budu učit v programovacím jazyce VHDL postupně navrhovat hardware vybraných částí mého TISIESu právě s využitím jednak nově FPGA a jednak stávajíce mikrokontrolérů a dalších elektronických součástek pro napájecí napětí 3,3V DC. Tak uvidíme na konci příštího roku 2012 jak pokročím teoreticky a prakticky v inovaci mého TISIESu.

Návrat na úvodní stať

Léta 2013 až 2015

Dva prima chlapíci z pražské firmy ASIX s.r.o. mne přesvědčili, že namísto integrovaných obvodů typu FPGA mi navrhnou a vyrobí na zakázku integrované obvody typu CPLD Cool Runner také od americké firmy Xilinx. Tak jsme si "plácli" a já měl v rukou tyto obvody během cirka tří měsíců a mohl jsem tak navrhovat první zapojení pro testovací verzi TISIESu, které jsem již v laboratorní verzi TISIESu nazval zkratkou SMZ (Stykový Modul Zdroje). Můj nejstarší syn Vladan mi velice pomohl se zajištěním dalších elektronických součástek převážně americké provenience, a to hlavně mikroprocesorů na 3,3V DC od firmy Microchip. Výše uvedený SMZ jsem odzkoušel v listopadu respektive v prosinci roku 2012 návazně na další modul TISIESu a protože jeho zapojení je navrženo na jednovrstvé univerzální desce plošných spojů s drátovými propojkami, čeká mne v dalším roce návrh definitivního plošného spoje tvořeného hlavně čtyřvrstvou deskou a paticemi pro cirka desítku různých integrovaných obvodů. No uvidíme jak si povedu a ...
Teď se chci zamyslet nad jinou věcí, a to nad letošním rokem 2013 v období 95.výročí založení Československé republiky, kdy vznikla určitá hysterie svědčící o malosti dané části českého národa při příležitosti udílení státních vyznamenání naším prezidentem republiky panem Milošem Zemanem. To otevřené nepřímé napadání vyznamenané kontroverzní legendy v českých mediích, agronoma a docenta Františka Čuby, bývalého předsedy agrokombinátu ve Slušovicích, mi bohatě připomenulo moji situaci v železničářské obci v osmdesátých letech, kdy jsem přednostoval Sdělovací a zabezpečovací distanci v Litoměřicích. Tehdy lidé kolem tamního předsedy základní organizace KSČ soudruha Jaroslava Hasmana se mi otevřeně posmívali, že vidím jeden ze svých vzorů v řízení hospodářské organizace právě v docentu Františku Čubovi. Přitom mnou získané poznatky z časopisu Moderní řízení o japonském hospodářství se mi významně doplňovaly slušovickým stylem řízeni, kde vedle finančního zisku hospodářské organizace je starostí i péče o podřízené lidičky jako taková a to je na delší diskuzi v dnešní době a ... Přitom plně souzním s rozhlasovým vyjádřením ex-exulanta pana profesora a filozofa Erazima Koháka, který byl také vyznamenán panem prezidentem Milošem Zemanem, že v určité části současné české populace chybí daná vlastnost a tou je odpouštění. To určitě stojí za zastavení se a zamyšlení v dnešní době, kdy je to téměř čtvrtstoletí od sametové revoluce.
Tak dnes 1.dubna 2014, žádný aprílový žert, se mi podařilo dokončit odladění deseti spolupracujících mikroprocesorů v testovací verzi TŘJ(Technologická Řídící Jednotka) spolu s maketou připojení jednak JMO (Jednotka Místní Obsluhy) a jednak dalších elektronických okruhů, které budou tvořit dohromady vysílač TISIESu. Velice si na tom všem vážím toho, že jak už je u mne zvykem odlaďuji případné chyby za použití pouze tak zvaného Avometu moderní konstrukce,to jest bez použití osciloskopu, čítače či jiného podobného měřiče. Jako obvykle všechna zapojení jsou zatím realizována na jednovrstvých univerzálních deskách plošných spojů s drátovými propojkami a tak mne čeká návrh definitivních plošných spojů jak dvouvrstvé tak čtyřvrstvé konstrukce. To mám naplánováno na rok 2016, kdy budu mít jednak pohromadě všechny elektronické součástky a jednak budu mít velký monitor pro samotný návrh plošných spojů v mnou již dříve zakoupeném CAD programu EAGLE. Tak snad se mi zatím povede navázat program pro ovládání vysílače TISIESu v programovacím jazyce C#, který mám prakticky odladěný pro dřívější laboratorní verzi a nyní pro testovací verzi potřebuje doplnit o některé nové funkce. Na to mám čas jak v letošním roce, tak v roce příštím a jak se mi povede o tom vás budu informovat dalším povídáním a ...

Návrat na úvodní stať